ÚVOD

Milý poutníku!

Náš monastýr je zasvěcen svatému novomučedníkovi biskupovi Gorazdovi, obnoviteli pravoslaví v českých zemích, jenž zahynul mučednickou smrtí roku 1942. Monastýr byl založen v roce 1992 v rodišti tohoto velkého novodobého světce, v malebné obci Hrubá Vrbka na úpatí Bílých Karpat, nedaleko moravsko-slovenského pomezí. S Boží pomocí usilujeme o to, aby náš monastýr byl pro každého místem spočinutí a duchovního osvěžení. Každý rok se v našem monastýru v den památky mučednické smrti světce pořádá poutní setkání, a to vždy nejbližší pátek a sobotu k datu 4. září (v pátek večer sloužíme celonoční bdění a v sobotu v 10 hodin Božskou Liturgii). V monastýru organizujeme dětské tábory a jiná setkání, ubytovací prostory dávají možnost spočinutí poutníkům, po domluvě i na několik dní, viz sekce "kontakty". Rád bych touto cestou poděkoval všem, kdo materiálně či svou prací přispívají na budování a údržbu našeho monastýru.

Bohoslužby se konají dle rozpisu, který je aktualizován v sekci "bohoslužby".

Správce monastýru jerej Serafím Tomeček


PRAVOSLAVÍ U NÁS

Kořeny a přímá posloupnost biskupů v pravoslavné Církvi sahají až ke svatým apoštolům. Pravoslavná církev není řízena jedním člověkem, ale uplatňuje se v ní princip sborovosti, tj. rovnosti jednotlivých autokefálních (samostatných) církví tak, jak to bylo běžné v celém křesťanském světě až do 11. století (původně bylo pět samostatných patriarchátů - římský, konstantinopolský, alexandrijský, antiochijský a jerusalémský, nejvyšším orgánem byl všeobecný sněm všech biskupů).

Po rozdělení křesťanství na „východní pravoslavné“ (patriarcháty konstantinopolský, jerusalémský, antiochijský a alexandrijský a další v pozdějším období vzniklé pravoslavné církve - např. gruzinskou, ruskou, srbskou, řeckou, rumunskou, bulharskou, polskou, americkou atd) a „západní“ (patriarchát římský) roku 1054 zůstává pravoslaví věrné odkazu prvních sedmi Všeobecných sněmů, na kterých byly formulovány základní věroučné články křesťanství. Pravoslavní ctí tradici neporušeně až ke svatým apoštolům a k Pánu Ježíši Kristu, který jediný je hlavou samotné Církve. Pravoslavná církev není centralizovaná a mocensky řízená jedním člověkem, pravoslavní vyznávají nezměněný nicejsko-cařihradský Symbol víry, přijímají chléb a víno, proměněné při Liturgii na Tělo a Krev Páně.

Velkomoravská říše: Počátky christianizace Velkomoravské říše jsou velmi úzce spjaty s řeckou pravoslavnou Církví. Díky diplomatickému jednání knížete Rostislava s císařem Michalem III. přišli na Velkou Moravu roku 863 byzantští věrozvěstové, svatí Konstantin (Cyril) a Metoděj. Tito učenci vytvořili slovanskou abecedu, přeložili Bibli, bohoslužebné knihy, spisy svatých otců. Slovanský lid se rychle pozvedl na vrchol soudobé vzdělanosti. První Přemyslovci kníže Bořivoj a svatá kněžna Ludmila přijali křest z rukou sv. Metoděje. Po smrti sv. Metoděje byli jeho žáci a duchovní nástupci pronásledováni a z Moravy vyhnáni. Roku 1079 žádá král Vratislav II. v Římě o všeobecné zavedení slovanského obřadu v Čechách, jeho žádost je však rázně zamítnuta. V této době již nastalo odpadnutí západního (římského) patriarchátu od čtyř východních, známé jako velký rozkol (r. 1054). O dvacet let později začíná vyhánění slovanských mnichů ze Sázavského kláštera. Slovanské bohoslužebné knihy jsou páleny, je násilně zaváděn latinský, pro Slovany nesrozumitelný obřad. Latinští kronikáři (např. známý Kosmas) zamlčují existenci slovanských bohoslužeb, pravoslaví je z naší země vymýceno.

Karel IV.: Roku 1346 žádá král Karel IV. papeže o povolení bohoslužeb v slovanském jazyce. Dostává povolení ke zřízení kláštera na Slovanech, ten patří k největším v tehdejší Evropě.

Husité: Husitské hnutí je snahou o reformu poměrů v římskokatolické církvi, snahou o navrácení bohoslužeb v slovanském jazyce a k přijímání Těla i Krve Kristovy nejen klérem, ale i laiky. Husité si dobře uvědomují, že počátky organizovaného českého náboženství jsou řecké – východní. Navazují jednání s Cařihradem. Ten po vyžádání si písemného vyznání víry husitů je uznává za věroučně správné a dopisem r. 1452 dává najevo, že je ochoten k sesterskému spojení s husity. Bohužel o rok později je Cařihrad dobyt Turky a další diplomatické styky s naší zemí jsou Řekům znemožněny. Řecko-slovanské kořeny české církevní tradice zdůrazňuje i J. A. Komenský, poslední biskup Jednoty bratrské.

Československo: Po vyhlášení Československé republiky se objevují snahy části římskokatolického duchovenstva o reformu, hledající inspiraci v pravoslaví. Roku 1921 je srbskou církví vysvěcen první český pravoslavný biskup Matěj Pavlík (bývalý kněz římskokatolický), který symbolicky přijímá jméno Gorazd (na památku prvního slovanského biskupa a nástupce sv. Metoděje na moravském stolci sv. Gorazda). Biskup Gorazd navazuje na tradici cyrilometodějskou, dává obnovené církvi u nás pevný právní a kanonický základ, pravoslavný liturgický řád a v souladu s evangeliem a tradicí pravoslavné církve i národní bohoslužebný jazyk (římská církev slouží až do 2. pol. 20. stol. výhradně v latině).

Atentát na říšského protektora: Za druhé světové války, po objevení atentátníků na říšského protektora skrývaných v pravoslavném chrámu v Resslově ulici v Praze, je 4. září 1942 biskup Gorazd se svými spolupracovníky po dlouhém mučení popraven a Československá pravoslavná církev zakázána. Po válce je činnost církve obnovena a roku 1951 jí mateřská Ruská pravoslavná církev uděluje autokefalitu, což znamená, že je již samostatnou místní církví, která si může sama volit a světit biskupy.

Dnes: Po rozdělení republiky v roce 1993 dochází ke změně názvu církve, avšak ne k právnímu rozdělení. V současné době má Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku čtyři eparchie (biskupství). Dvě v České republice (pražskou a olomoucko-brněnskou) a dvě na Slovensku (prešovskou a michalovskou).